BOONstřechy Česká Lípa / Služby / Tesařství

Tesařství

Krovy

Dřevo patří mezi nejstarší stavební materiály vůbec. Význam dřeva spočívá v hodnotě dřevní hmoty. Kromě toho producenti tohoto materiálu - lesy - mají obrovskou a nezastupitelnou funkci v celém ekosystému. Dřevní hmota je významnou surovinou nejen z hlediska ekologie. Používá se v mnoha odvětvích a navíc jako jediný materiál má obnovitelný charakter.

V českém prostředí je nejrozšířenější soustava vaznicová. V dřívějších dobách se hojně používaly krovy hambalkové a věšadlové, dnes se na domech s malým rozpětím střech (do 6 metrů) nejčastější zjednodušený krov krokvový. Známá je též soustava vlašská, používaná na nízkých střechách. Na střechách štíhlých, například věžích, se používá soustava věžová. Vazba je příčný profil krovu. Vazby se dělí na plné a jalové.

Plná vazba je taková, která nese ostatní části krovu. Jalová vazba je taková, která obsahuje jen nesené části krovu, tj. krokve. Historicky se jalová vazba vyvinula později jako opatření k úspoře stavebního materiálu a odlehčení celého krovu. Plné vazby se rozmisťují ve vzdálenosti 4-5 metrů od sebe; používají se zpravidla též na nároží a v úžlabí. Jalové vazby se rozmisťují v pokud možno pravidelných rozestupech mezi nimi každých 90-120 cm.

V nejběžnější vaznicové soustavě se plná vazba skládá z páru krokví, výztužného prvku (hambalku nebo kleštin) a podpůrného prvku (sloupku, vzpěry, pilíře, zděného štítu). Jalová vazba je složena pouze z krokví.

Pozednice

(č.3) je ve stavitelství a tesařství vodorovný trám, probíhající podélně krovem (nosnou konstrukcí střechy).Pozednice je pevně spojena s nosnou zdí budovy, která, přesahuje-li strop přízemí, nazývá se nadezdívka. Pozednice podpírá krokve. V moderních krokvových krovech na pozednicích spočívá celá váha krokví, tedy příčných vazeb. Pozednice je v podstatě druh vaznice, protože je uložena na nosné zdi budovy, ukládá se zpravidla naplocho. Oproti tomu vaznice mezilehlé (též středové) či hřebenové jsou uloženy na výšku kvůli zmenšení průhybu.

Krokev

(č.2) je šikmý prvek krovu, nesoucí střešní latě, na nichž je upevněna střešní krytina. Krokve tvoří vazby; vazba složená pouze z krokví se nazývá jalová. V nejběžnější vaznicové soustavě krovů jsou krokve postaveny v příčném směru, tj. kolmo na vaznice. V soustavě vlašské jsou naopak krovy uloženy podélně a podepřeny příčnými výztuhami.

Vaznice

(č.4) je vodorovný trám, probíhající krovem podélně a podpírající krokve. Vaznice je uložena na plných vazbách. Vaznice může být umístěna buď v hřebeni střechy (hřebenová), při jejím úpatí (pozednice) nebo přibližně ve dvou třetinách výšky krovu (středová). Hřebenové a středové vaznice se kladou na výšku kvůli vyšší náchylnosti na průhyb; pozednice naplocho. Vaznice nesou krokve. V nejběžnější vaznicové soustavě krovů jsou krokve postaveny v příčném směru, tj. kolmo na vaznice. V soustavě vlašské jsou naopak krovy uloženy podélně a podepřeny příčnými výztuhami.

Vazný trám

(č.1)(dříve též vazník) je příčný vodorovný prvek krovu. Jedná se o hlavní nosník krovu, na kterém spočívají všechny ostatní prvky. V moderních krovech v domech, kde se předpokládá obytné využití podkroví, se uplatňují vazby bez vazného trámu. Jedná se o tzv. krokevní krovy.

Hambalek

(č.9) je vodorovný trám spojující dvě protilehlé krokve v hambalkové soustavě krovu. Vkládá se mezi krokve v takové výšce, aby se pod ním mohlo procházet (200 cm a více). Dělí krokve v poměru 2:1 a jeho délka nesmí překročit 3,5 m. kleštiny jsou párové vodorovné prvky ztužující pár krokví ve výšce hambalku; provádí se většinou ze dvou prken připevněných ke krokvím ze stran.

Zavětrování

(č.8) slouží ke ztužení (zpevnění) krovu zejména v podélném směru. Provádí v plných vazbách krátkými trámky (pásky) šikmo rozepřenými mezi sloupky a vaznice.

Dřevo a jeho ochrana

Všichni víme, že dřevo je bezva materiál pro stavbu našich obydlí. Většinou také víme, že dřevo chutná různým potvůrkám jako jsou houby, hmyzáci a jiná havěť. Z toho vyplývá, že pokud s tím něco neuděláme, může se stát, že se nám celý domeček nebo aspoň střecha jednoho krásného dne poskládají na hlavu.
Nezbývá nám tedy nic jiného, než začít nosit přilbu i doma nebo ten lepší způsob je "Dřevo impregnovat"! Pro tento účel slouží několik rozmanitých látek na ochranu dřeva a několik způsobů jak tuto látku do dřeva dostat.

Ochranné látky

Jednou z nejstarší a pravděpodobně nejúčinnější látkou používanou v dřívějších dobách je býčí krev, kterou se impregnovaly krovy kostelů, hradů a budov zámožných osob té doby. Další vynikající impregnační látkou levnou a maximálně účinná je vyjetý olej. Vyjetý olej nechutná opravdu ničemu a spolehlivě odpudí i nejodolnější houby jako je dřevomorka. V dnešní době si však užití ani jedné látky nedovedeme představit. Při dnešní spotřebě impregnačních látek by na každou pilu připadaly minimálně 3 býčí farmy a jeden autoservis. Další nevýhodou této impregnace jsou ekologové, lehající si před katry a přivazující se k býkům jdoucím na porážku. Z těchto, ale i jiných důvodů, jsou vyvinuty moderní impregnační látky na bázi alkylbenzyldimetylamonium chloridu, kyseliny borité apod.

Aplikace látek do dřeva

ruční stříkání - k tomu lze napsat jediné "Hlavně, že je to zelené !"
nátěr štětcem - je to lepší, dostane se víc impregnační látky do dřeva, ale pořád "Žádná sláva"
máčením ve vaně - doba máčení by měla být taková, aby impr. látka dostatečně pronikla tracheami do dřeva. Všeobecně lze tento způsob označit, v porovnání účinnost x cena, za nejakceptovatelnější.
tlaková impregnace - impregnační látka je aplikována za zvýšeného tlaku. Je to účinné, ale navyšuje cenu. Z toho důvodu se to provádí jen u vybraných zakázek a objektů.
podtlaková impregnace - vnikající, látka je "vcucnuta" do celého objemu dřeva, ale "Nikdo to nezaplatí"

Na závěr bych si dovolil shrnout tento článek slovy "Bez impregnace to prostě nejde a asi to nikdy nepůjde!"

Konstrukční a technologické závady v dřevěných konstrukcích

Funkční životnost dřevěných konstrukcí v interiéru se odhaduje na stáří kolem 100 až 120 let. Při rekonstrukcích, úpravách, půdních vestavbách je vždy nutné ověřit jejich stav. Stářím se kvalita pevnosti dřeva snižuje, zvláště vznikem výsušných trhlin a destruktivní činností biotických škůdců dřeva. Riziko většího poškození dřevěných konstrukcí vzniká u objektů se zanedbanou údržbou střešní krytiny, svodů dešťové vody, při neodborných stavebních úpravách a v neposlední řadě v místech s neprodyšně uzavřenou dřevěnou konstrukcí. Pevnost se snižuje i dlouhodobým přetížením, které se projevuje nadměrným průhybem dřevěných konstrukcí.
Rovnovážná vlhkost dřevěných konstrukcí je závislá na relativní vlhkosti vzduchu, a tím i na teplotě vzduchu.Většinou se neuvažuje vlhkost v zimním období, které je nepříznivé pro činnost biologických škůdců. Dlouhodobá rovnovážná vlhkost dřevěných konstrukcí je silně závislá na proudění vzduchu , a tím i na rychlosti vysychání dřevěných konstrukcí. Ohrožení dřeva dřevokazným hmyzem začíná při vlhkosti vyšší než 10 %, dřevokaznými houbami až při vlhkosti vyšší něž 18 až 20 %.Není-li možné v některých částech objektu snížit vlhkost dřeva, je nutné dřevo chemicky ošetřit. Jinak by mohlo v krátké době, většinou již za 2 až 4 roky k destrukci dřevěné konstrukce.

Nejčastější konstrukční a technologické závady

Žádná nebo nevhodně provedená chemická ochrana dřeva v rizikových částech objektu.
Těsné zazdění dřevěných konstrukcí, běžné například u stropnic a vazních trámů a krokví.
Téměř neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí ve vlhkých částech objektu nebo místech s kondenzací vody.
Těsný dotyk chladných kovových částí se dřevem ( např. vodovodní potrubí ).
Nedostatečná tepelná odolnost zdiva způsobuje kondenzaci vody, a tím zvlhčování zdiva a dřeva.
Předčasné uzavření dřevěných konstrukcí po mokrých procesech.
Ukládání suti za pozednice.Stavební suť vytváří tepelnou ochranu a rezervoár vody.
Chybějící větrací kanálky v mezipodlaží vlhkých objektů.
Ve vlhkých místnostech dřevěné obložení stěn bez větracích kanálků.
Nevhodné provedení parotěsných zábran znemožňuje vysoušení dřeva.
Obložení vnějších zdí např. kabřincem zabraňuje odpařování vody vzlínající při porušení vodorovné izolace.